Kácení lesů v EU znehodnocuje lesy jako úložiště uhlíku. Nové stromy starý les nenahradí

Skoro 38 % rozlohy Evropské unie je zalesněným prostorem, a proto se s lesními porosty vcelku pochopitelně počítá ve strategiích, potřebných k dosažení klimatické neutrality do roku 2050. Jenže to, jakým tempem lesy v posledních čtyřech letech kácíme, jejich možný přínos významně snižuje. Píše o tom Phys.org.

Lesy poskytují sérii ekosystémových služeb, jejichž význam je pro naši společnost klíčový. Jsou například ze své povahy přirozeným úložištěm atmosférického uhlíku. Rozhodně nejsou dobré jen pro produkci biomasy, byť na tu klademe stále větší důraz. Bohužel, zvýšená poptávka po dřevě, sledovaná za období 2016-2018 (v relativním srovnání s 2011-2015), začíná jiné než produkční funkce lesa významně snižovat. Alespoň tak to na základě analýz potvrzují badatelé Společného výzkumného střediska EU. Ti sledovali 15 let vývoje lesnického hospodaření na základě dostupných statistik a satelitních snímků a dospěli ke dvěma důležitým poznáním.

Prvním je, že v zemích evropské teď už šestadvacítky se za léta 2016-2018 těžba lesa zvýšila o 49 %. Byla také o poznání intenzivnější, důslednější. Tím druhým pak je, že biomasa těžených území se po opětovném zalesnění snížila o 69 %, takže schopnost takových ploch vázat uhlík z atmosféry se výrazně snížila. Můžete logicky namítnout, že když se kácí les, lítají třísky. Guido Ceccherini, vedoucí autor studie, to ale popisuje trochu jinými slovy: „Ostrý vzestup těžby biomasy snížil celkovou kapacitu lesů coby uhlíkového úložiště EU. Dá se říct, že lesy tak v zemích EU zůstávají i nadále uhlíkovým úložištěm, ale jejich význam je menší, než tomu bylo dříve.“ Co to znamená?

Že když se země Evropské unie zavázaly snížit emise skleníkových plynů o 40 % do roku 2030, mohly napoprvé počítat s tím, že o 10 % z uhlíkové bilance se postarají lesy. To už ale neplatí. Intenzita těžby lesních porostů se liší mezi jednotlivými členskými zeměmi: zvláště dramatická je ve skandinávských zemích (Švédsko, Finsko) a na východě Evropy (Lotyšsko, Estonsko). Podobný trend je pak patrný ve Francii a Portugalsku. „Poněkud paradoxní pak je, že trend výraznějšího kácení doprovází i výraznější zalesňování,“ říká Ceccherini. „Celková rozloha lesů se tak navzdory intenzitě těžby zvyšuje.“

Jenže nově vysazené lesy nedisponují totožnou schopností vázat uhlík jako lesy letité a rostlé. Dnešní výsadby se stanou stejně dobrými úložišti uhlíku až za dlouhá desetiletí, v závislosti na konkrétních typech lesů. „A do té doby bude zvýšená intenzita těžby znamenat i ekvivalentní zvýšení vnosu CO2 do atmosféry,“ uzavírá Ceccherini.

Jedním z dalších zjištění badatelů, které vyčetli ze satelitních snímků, je také informace o tom, že se za poslední léta zvýšila rozloha konkrétních těžebních ploch. Paseky jsou po těžbě až o 34 % větší. Což může mít negativní dopad na stabilitu půdy, její náchylnost k erozi, lokální klima a biodiverzitu. A také na schopnost lesní půdy vázat vodu.

Radomír DohnalAutor je spolupracovníkem Ekolistu.cz. Zdroj: https://ekolist.cz/