Rusko a koronavirus? Takto ostrá slova a průkazné fotky jinde neuvidíte. Mluvili jsme s tamním expertem. Popsal nám i chování Putinovy dcery…
ROZHOVOR „Postavou, kterou koronakrize proslavila, je starosta Moskvy Sergej Sobjanin. Tento člověk zavedl v rámci Moskvy natolik restriktivní opatření, že by zřejmě vyvolala povstání, pokud by trvala jen o trochu déle. Ještě v předvečer oslav 75. výročí konce války, které odsouhlasil sám Putin, Sergej Sobjanin horlil pro zachování restriktivních opatření, dodržování rozestupů, nošení roušek a gumových rukavic, ve kterých s oblibou vystupuje v televizi dosud. Říká se, že museli zavolat z Kremlu, aby se jeho horká hlava trochu ochladila,“ řekl nám geopolitický analytik Marek Kyncl, který dlouhodobě žije a působí v Rusku.
Pandemie koronaviru je tématem číslo jedna od března letošního roku. Jaká je situace v Rusku? Srovnání situace v Rusku a jeho přístupu k řešení epidemie covid-19 s tím, co se děje v Čechách (a na Moravě) je poučné téměř ve všech ohledech. Připomeňme si, že Rusko je zemí, která v oblasti epidemiologie a nakažlivých chorob disponuje první ligou odborníků a odpovídajícím zázemím. Ve městě Novosibirsk se nachází Státní vědecké centrum virologie a biotechnologií Vektor, kde jsou uchovávány a zkoumány prekursory těch nejnebezpečnějších onemocnění, včetně pravých neštovic a lepry. Vedle Vektoru se biotechnologiemi zabývají pracoviště Ruské akademie věd, pracoviště armády… A Národní výzkumný ústav epidemiologie a mikrobiologie akademika N. F. Gamaleja – tomuto pracovišti se podařilo, jako prvnímu na světě, vyvinout vakcínu proti covidu-19, která se, podle posledních zpráv, začne v nejbližších týdnech – ke zděšení politického bloku USA – masově aplikovat.
V oblasti epidemiologie má Rusko bohaté zkušenosti. Za připomenutí stojí boj s epidemií pravých neštovic, které se objevily v Moskvě v roce 1959. Neštovice přivezl do Moskvy z Indie známý malíř Aleksej Kokorekyn, který na jejich následky zemřel. Souhra okolností, intuice a profesionalita lékařů nemocnice a erudice akademika Michaila Morozova, který byl přizván k pitvě jednoho ze zemřelých nemocničních pacientů, přivedla k včasnému ustanovení správné diagnózy. S pomocí desítek tisíc mediků a armády bylo proočkováno v průběhu měsíce téměř 10 milionů obyvatel Moskvy a přilehlých oblastí. Otřesná zkušenost vedla k tomu, že SSSR a USA později organizovaly celosvětovou očkovací kampaň, díky níž byly pravé neštovice zcela vymýceny. Onemocnění covid-19 bylo ze strany ruské vlády bedlivě sledováno již od samotného počátku. 24. ledna 2020 byla uzavřena rusko-čínská pozemní hranice. 26. března Rusko odeslalo letecky kontingent vojenských lékařů a zdravotnického personálu včetně odpovídajícího vybavení do Itálie. Smysl této akce byl dvojí. Jednak se jednalo o humanitární akci, která byla italskými občany velmi pozitivně přijata. A jednak měli vojenští lékaři možnost se seznámit s infekcí a s jejím průběhem mnohem dříve, než se ve větší míře objevila v Rusku. V Moskvě mezitím probíhaly přípravy na vypuknutí onemocnění. Nově postavená nemocnice v moskevské čtvrti Komunárka byla vyčleněna pro nemocné s covidem-19. Hlavní lékař nemocnice Dr. Denis Procenko se stal hlavní mediální hvězdou boje s covidem-19, a to zejména poté, co nemocnici navštívil prezident Vladimír Putin, který oblékl ochranný oděv a osobně se šel podívat do infekční zóny. Denis Procenko sám později onemocněl, jeho nemoc proběhla v lehké formě, a po celou dobu svého onemocnění pomáhal konzultacemi svým kolegům. 25. března 2020 prezident Putin v televizi oznámil začátek karantény, která v různé míře přísnosti (v závislosti na regionu) trvala v nejpřísnější formě do 12. května, kdy většina Rusů zůstala doma na placené dovolené. Poté se restrikce postupně změkčovaly.
V té době byla v Rusku poměrně neutěšená situace ohledně počtu nemocničních lůžek, který byl kriticky snížen v důsledku liberálních reformy zdravotnictví probíhajících v letech 2006-2018. Jedním z pozitivních důsledků covidu-19 je, že v Rusku bylo s pomocí armády bleskově postaveno 16 nových nemocnic (v průběhu 40 dnů) a ve stávajících nemocnicích byly částečně obnoveny kapacity zrušené v průběhu medveděvských reforem. V samotné Moskvě byly dokonce zřízeny i dočasné nemocnice, které povětšinou zůstaly nevyužity. Nepřísnější restriktivní opatření byla v Moskvě, kde byly zavedeny elektronické talony a různé aplikace v mobilních telefonech. Restrikce v Moskvě byly nesrovnatelně přísnější, než v Česku – byly téměř „v čínském stylu“. Do 12. května byly opravdu dodržovány. Později se omezily pouze na hlavní ulice, které média ukazovala ve zprávách. Na moskevských sídlištích se však žilo neporovnatelně svobodněji. Moderní technologie, které byly v Moskvě v té době implementovány s cílem dohledu nad pohybem občanů, se staly terčem tragikomických historek. Tak například novomanželé dostali pokutu za to, že vyšli na balkón vlastního bytu, který se nacházel na hranici dvou oblastí. Vzali si telefon (aby se na balkóně vyfotografovali), aplikace to však vyhodnotila jako nedovolený pohyb. Pokuty však byly později anulovány.
24. června v Moskvě proběhla grandiózní vojenská přehlídka k 75. výročí vítězství ve Veliké vlastenecké válce. Od té doby se v Rusku vrátil život v podstatě do normálních kolejí. V některých místech je nařízeno nosit masky (roušky) a rukavice – tato opatření jsou však masově ignorována. Je to dáno tím, že Rusové mají – podobně jako Češi – historickou zkušenost, která je naučila používat vlastní úsudek v případě, kdy se oficiální nařízení zdravému rozumu příčí. Na rozdíl od České republiky se v Rusku průběžně provádí monitoring zaměřený na to, jaké procento populace disponuje protilátkami proti covidu-19. Podle oficiálních údajů Rospotrebnadzoru z 22. července má imunitu proti onemocnění vytvořeno 26 procent obyvatel. U dětí do šesti let je to 42 procent. Podobný výzkum by v České republice pomohl odpovědným orgánům přijímat adekvátní rozhodnutí.
Testy na přítomnost koronaviru a na protilátky jsou v Rusku mnohem dostupnější než v České republice. Například v Moskvě jsou pro Moskvany tyto testy prováděny bezplatně, jinak se situace liší v závislosti od regionu. Cena za PCR test se v přepočtu pohybuje mezi 600-900 korunami, cena za IgA test na protilátky 400-600 korun v závislosti na regionu. Po celé období „pandemie“ se v Rusku vedla poměrně živá diskuse, která byla neporovnatelně zajímavější než u nás. Je to dáno tím, že v Rusku existuje velmi rozvinutá struktura alternativních médií, zejména videoblogů na platformě youtube.com. Je obecně známo, že politika technologických platforem si s Kremlem nerozumí, a proto opozičně naladěným blogerům buď nebrání nebo dokonce i pomáhají. Vzhledem k velikosti ruskojazyčného trhu se dají navíc dobrými videoblogy vydělat poměrně slušné peníze, ze kterých lze uživit i malou redakci a platit cestovné. Nezávislé videoblogy a sociální sítě navíc otevřely prostor i mnoha odborníkům, kteří se následně objevili i v diskusních pořadech vládních televizí, byť někdy v pozici otloukánka – například epidemiolog akademik Igor Gundarov, který zpochybňoval smysl restriktivních opatření a rozsah „pandemie“. Významným videoblogerem, který se v průběhu „pandemie“ dostal do ostrého konfliktu s mnoha významnými ruskými činiteli – zejména s předsedou představenstva Sberbank Germanem O. Greffem a s předsedkyní ruské centrální banky Elvírou Nabiulinovou – je i světoznámý režisér Nikita Michalkov, který ve svých autorských pořadech „Besogon TV“ mimo jiné upozorňoval na nezdravé tendence v ruské reformě školství, v politice centrální banky, v nebezpečí čipování populace atp. Jeho pořad na youtube sleduje několik milionů diváků. V rámci diskuse, na nezávislých platformách i v oficiálních médiích, se objevovala záplava informací. Některé z nich jsou u nás označovány jako konspirativní, jiné jsou příliš odborné, aby přitahovaly masový zájem, přičemž občas neoprávněně. Tak například velmi zajímavou byla diskuse ohledně závažných vedlejších účinků ruského antivirotika „Avifavir“ (na bázi japonského léku Favipiravir). Pro české publikum by mělo být zajímavé, že podobné vedlejší účinky má i americký preparát Remdesivir.
Kreml od samého počátku správně ocenil politický potenciál koronaviru a sám prezident Putin dal vývoji vakcíny proti covidu-19 nejvyšší prioritu. Proto je dnes Rusko první zemí, která disponuje vakcínou. Mezi dobrovolníky, kteří se zúčastnili klinického testování, je i jedna z dcer Vladimíra Putina. Ze západní strany se ozývají očekávatelná upozornění na téma údajné nebezpečnosti této vakcíny z důvodu krátkého období klinických testů, která by nepochybně přišla i z ruské strany, pokud by prvními v závodě byli Američané nebo Číňani. Kdo bude první, ten v politickém smyslu mnoho vyhraje. Proto je „zapotřebí“ vítězi závodu, v rámci možností, to alespoň trochu znechutit. Abychom byli spravedliví, problém bezpečnosti vakcíny opravdu existuje, týká se však jakékoliv vakcíny, která bude vyvinutá v tak extrémně krátkém období, jak se to nyní děje. Pokud škodlivé následky nastanou, nebude vinen ani Putin, ani Trump, ani Merkelová, ale naše vlastní hysterie, která dala přednost iracionálnímu strachu před argumenty rozumu a tím i vytvořila zbraň hromadného ničení lidské civilizace. Co se týče ruské ekonomiky – dopad epidemie nebude, podle mého názoru, tak zásadní, jako na ekonomiky evropské a na ekonomiku americkou. Je to dáno několika faktory. Tím hlavním je povaha Rusů, kteří jsou zvyklí se velmi uskrovnit a vynikají ve způsobilosti přežít v libovolných podmínkách. Životní úroveň většiny Rusů buď neroste, nebo se v posledním roce mírně snížila – nicméně několikatýdenní karanténa pro ně není nic, co by je mohlo dostat na kolena. Rusko je minimálně závislé na turistickém ruchu, který od pandemie utrpěl nejvíce. Konečně, Rusko nahromadilo v uplynulých letech obrovské rezervy, které nyní může částečně utratit na rozvoj země. V současné době v Rusku probíhá masivní investování do rozvoje bytového fondu a silniční a dálniční infrastruktury, energetického sektoru a zemědělství.
Jak tamní média informují o dění ve světě? Informace ruských médií ve vztahu ke světovým událostem lze rozdělit do dvou kategorií. Ve vztahu k Evropě a k USA se média v převažující míře zabývají informacemi o obecném úpadku a rozkladu evroamerické civilizace – se kterým, přirozeně, kontrastují zprávy o dění v Rusku, které mají mnohem pozitivnější obsah. Nelze říci, že by zprávy o Evropě a Americe nebyly vesměs pravdivé (samozřejmě i ruská média občas vypustí kachnu). Ruská média disponují velkým počtem vlastních korespondentů, kteří se v dění v jim svěřené oblasti dobře orientují. Jedná se spíše o celkové vyznění a o výběr témat. Absolutně totéž lze konstatovat o kvalitních západních médiích (např. DW, CNN, BBC), která informují v opačném diskursu.
S českými sdělovacími prostředky nemá smysl ruská média srovnávat, protože naše sdělovací prostředky vesměs nedisponují financemi a odborníky, kteří by byli způsobilí dělat kvalitní žurnalistiku, zejména co se týče analýz. Většina zpráv je převzata ze spřátelených agentur (např. Bloomberg, Reuters). Totéž lze říct i o scéně alternativních médií, které se častěji orientují na ruské zdroje, přičemž i jim většinou chybí analytický nadhled. Pokud tedy posloucháme zprávy jak ze západu, tak i z východu, získáváme poměrně kvalitní výsledný koktejl. V oblasti zahraničního zpravodajství v západním směru samozřejmě v poslední době (vedle koronaviru) dominuje několik témat.
Tím hlavním je energická (energetická) hra mezi Ruskem, Německem a USA ohledně dostavby plynovodu North Stream. Dále jsou to běženci a jejich skutky, kterými obohacují naši každodenní šeď. Evergreenem je Ukrajina, přičemž zprávy o Ukrajině jsou určeny jak domácímu, tak i ukrajinskému publiku. Mezi Ruskem a Ukrajinou totiž neexistuje jazyková bariéra. Vysokou úroveň objektivity mají informace ruských médií o dění na Blízkém i Dálném východě, v Indii, v Japonsku a v Číně. V Rusku existuje řada erudovaných diplomatů a odborníků, zabývajících se východem. Zprávy odtamtud stojí za to pozorně sledovat.
Co podle odborníků v Rusku čeká svět v následujících měsících? Je zapotřebí pečlivě oddělit střízlivou analytiku od zpráv, kde přání je otcem myšlenky. Začneme-li od prvního, odborná veřejnost vnímá vnitropolitické problémy v USA a v EU jednak jako potenciální riziko, a jednak jako příležitost. Potenciální riziko spočívá v tom, že mezinárodní politika USA je stále více determinována vnitropolitickou, tj. úsilím být znovu zvolen, a americkým elitám omezuje prostor k racionálnímu dialogu, přičemž tento problém je univerzální a týká se jak republikánů, tak i demokratů. Rozdíl je pouze v tom, kdo bude u vesla a kdo bude okopávat kotníky. Ruská vojensko-politická doktrína proto, podle mého názoru, počítá s možným válečným střetnutím ve větší míře pravděpodobnosti, než v období studené války. Nicméně mohu čtenáře uklidnit, že tato pravděpodobnost je i nadále nízká. Ruští odborníci s obavami vyhlížejí listopadové volby, a to, jak se americká společnost vypořádá s jejich výsledkem. Pokud by následoval kolaps USA, pro Rusko by mohl nastat problém v podobě neproporcionálního nárůstu vlivu Číny. V takové situaci by se Rusko ocitlo v obtížné situaci, neboť by proti Číně stálo v podstatě osamocené. Proto, pokud by se USA ocitly v opravdu vážném kolapsu, Rusové zřejmě v nějaké formě pomohou, podobně, jako USA pomohly Rusku v počátku 90. let. Další neznámou je, co provede druhá vlna pandemie s evropskou ekonomikou. Při nejčernějších scénářích by propad ekonomiky mohl nabýt katastrofálních rozměrů, což by se odrazilo na odběrech plynu a dalších surovin a v jejich cenách. Po ruských surovinách natahuje sice ruku Čína, nicméně obchodovat s touto zemí je pro Rusko neporovnatelně těžší než obchodovat s Evropou. Všichni chápou, že Rusku se podařilo bez větších ztrát přejít nástrahy, které jeho oponenty teprve čekají, a přemýšlí, jak této situace využít ke svému prospěchu. Co se týče kategorie „přání otcem myšlenky“ – mnozí odborníci očekávají blízký krach amerického dolaru, se kterým je to jako s apokalypsou. Všichni vědí, že přijde, všichni vědí, že to bude brzy, ale nikdo neví kdy. Klasik světové literatury L. N. Tolstoj shrnul schopnosti odborníků ohledně předvídání budoucích událostí tak, že každý říká něco – a poté, co se událost stane, někdo se musel trefit. Ten, komu se to podařilo, bude historií odměněn vavřínem génia. Ostatní si budou muset počkat. Kam Rusové nejčastěji plánují své letní dovolené? Ruský premiér Vladimír Mišustin doporučil Rusům, aby nejezdili do zahraničí a rekreovali se doma, zejména na Krymu a v Soči. Toto doporučení má závazný charakter – hranice Ruska jsou vesměs uzavřené. Proto Rusové létají k moři buď do Soči nebo na Krym. Kromě toho Rusko nabízí nepřeberné množství míst pro turistiku různého stupně náročnosti a přírodní krásy, které Rusové letos objevují v mnohem větší míře než v minulých letech, kdy jezdili převážně do zahraničí. V ruských letištích panuje čilý ruch a po pandemii není ani vidu ani slechu. Minulý týden Rusko povolilo lety do Turecka a do Tanzánie. Vzhledem ke zkušenostem z počátku roku, kdy mnozí turisté zůstali v zahraničí a nemohli se dostat domů, není zájem takový, jako v minulých letech.
Foto: Ruch na letišti Moskva DME, Autor: Marek KynclDalší významnou kapitolu napsalo hnutí Black Lives Matter. Co k němu říkají ruská média a tamní občané? Ruská média spatřují v hnutí BLM příležitost upozornit na vnitropolitické problémy v USA. O panu Floydovi nicméně neinformovali s takovým entuziasmem jako naše sdělovací prostředky a na jeho problematickou minulost upozornili mnohem dříve než naše masmédia. Masové protesty, zejména ty, které jsou spojeny s vandalismem, ruská média odsuzují s nevyřčeným podtextem, jak je dobré, že se něco podobného neděje v Rusku a díky čemu máme takové štěstí.
Jak by protesty za černé životy, podle vás, dopadly v Rusku? Rusko bylo už za cara mnohonárodnostním státem, přičemž zde nikdy neplatila rasová pravidla či snad dokonce zákony. Soužití odlišných kultur je proto normálním jevem, se kterým se v Rusku setkáváme na denním pořádku. Stejně je tomu s migrací. V Rusku se nachází obrovské množství občanů Tádžikistánu (který je co do mentality velmi podobný Afghánistánu), Kyrgyzstánu, Azerbajdžánu, Arménie a dalších států bývalého SSSR. Vzhledem k tomu, že tito lidé nepřišli za podporou, ale za prací, vydělávají v Rusku peníze a jsou vděční za tuto příležitost. Žádná z těchto subkultur nemá politické ambice – a pokud by je měla, ruské orgány by s nimi byly brzo hotovy.
Vyšel z koronavirové krize v rámci Ruska někdo jako mediální superstar? (V ČR evidentně prof. Prymula…) Mediální superstar číslo jedna všech krizí i úspěchů je samozřejmě Vladimír Putin. I když je možné se tomuto faktu pousmát – a sami Rusové mají pro sebeironii, stejně jako Češi, rozvinutý smysl – jeho vystoupení jsou vždy k věci, kvalifikovaná a v potřebné míře i empatická. Nikdo nepochybuje, že způsob, jakým prošlo Rusko současnou krizí, je ve velké míře jeho osobní zásluhou. Pokud bychom se bavili o kladných hrdinech, pak je to shora zmíněný Dr. Denis Procenko, člověk se vzhledem zápasníka sumo, který je nepochybně odborníkem na slovo vzatým a lékařem, jenž nemocné sám léčil. Denis Procenko vždy vystupoval věcně a jako profesionál říkal věci tak, jak jsou. Nedramatizoval – a nepodceňoval. Proto si ho veřejnost oblíbila. Nyní se Procenko opět naplno věnuje své odborné práci. Srovnávat jej s panem prof. Prymulou je obtížné – společné mají pouze to, že byli často v médiích v souvislosti s koronavirem.
Postavou zcela jiného formátu, kterého koronakrize proslavila, je starosta Moskvy Sergej Sobjanin. Tento člověk zavedl v rámci Moskvy natolik restriktivní opatření, že by zřejmě vyvolala povstání, pokud by trvala jen o trochu déle. Ještě v předvečer oslav 75. výročí konce války, které odsouhlasil sám Putin, Sergej Sobjanin horlil pro zachování restriktivních opatření, dodržování rozestupů, nošení roušek a gumových rukavic, ve kterých s oblibou vystupuje v televizi dosud. Říká se, že museli zavolat z Kremlu, aby se jeho horká hlava trochu ochladila. Abychom nebyli nespravedliví, mnoho obyvatel Moskvy si Sobjanina váží, protože v období jeho mandátu se Moskva změnila k nepoznání směrem k lepšímu. Z Moskvy se stalo město světové úrovně ve všech ukazatelích důležitých pro moderní život. Rozvíjí se infrastruktura pro pěší a cyklisty, parky, veřejná doprava i takové moderní formy transportu jako je car sharing, který moskevská administrativa aktivně podporuje. Pandemie koronaviru dala Sobjaninovi punc svérázného člověka, který, jak s úsměvem říkají Moskvané, dokazuje, že koronavirus útočí i na mozek.
autor: B. Richterová a T. A. Nový