Zimní období pro mne znamená i focení dravců,

tedy převážně fotím káně lesní, o jiných dravcích si většinou nechávám jen zdát a musím se dívat na úspěšnější kamarády.
V posledním týdnu docela nasněžilo i tady u města, odhaduji 10-15 centimetrů. A to jsou ty správné podmínky, kdy mám šanci přilákat dravce na kus špeku. Teda místo špeku používám kuřecí skelety a to je pro ně neodolatelná svačinka.

Na počátku zimy, kdy ještě sníh nebyl, jsem si v předem vytipovaném místě, na kraji loučky uprostřed lesa, postavil z větví smrku a suché trávy docela slušný kryt tak, aby mě ptáci neměli možnost vidět ani zblízka. To „zblízka“ znamená tak 10-15 metrů, to je vzdálenost, kdy není dravec v hledáčku jako blecha, i když používám teleobjektiv.

První návštěva krytu ani po dvou hodinách nepřinesla žádný výsledek, ale to jsem očekával. Ptáci si na újeď musí zvyknout, vědět, že ji tam najdou. Ale druhé sezení v mraze přineslo první ovoce. Káni bylo nejdříve slyšet pískat kdesi na stromě, pak chvíli ticho a najednou je u újedi! Ani jsem nepostřehl její přílet. Dává se hned do žrádla a láduje se snad patnáct minut. Pak na chvíli znehybní a těžce odlétá. Toho dne se už další představení nekonalo.

Za dva dny jsem se k focení vrátil, bohužel už sníh roztál a navíc hodně foukalo. To nejsou dobré podmínky, ale zkusím štěstí. Jen jsem umístil nový skelet na správné místo, už bylo slyšet dva dravce pískat kdesi v okolí. Sedím v krytu tak deset minut a najednou přistane káně snad tři metry nade mnou ve větvích břízy. Posedí tak půlminutu a zase odlétá. Bohužel. Další jeho přílet je zhruba za hodinu, to si sedne kousek od újedi na kus starého pařízku, ale také po chvilce odlétá. Asi si není jisté hýbajícími se větvemi v tom silném větru. Čekám ještě asi půl hodiny, pak to balím. Další pokusy nechám asi až něco málo nasněží.

Autor: Jan Moučka Zdroj: https://www.moucka.cz/