Zničí zelený úděl EU?
Od pádu Berlínské zdi a komunistického impéria prosazuje Západ dvě ideologie, jimž normální běžní lidé nemohou uvěřit a diví se, jak je vůbec možné, že je vyhlašují vzdělanci, přinejmenším ve významu lidí s univerzitním diplomem. Málokdo tuší, že jde o skrytou nemoc spekulativního intelektu.
Jedna nabízí vybudovat novou hierarchii sociální a společenské spravedlnosti (rovnosti), multirasových a multigenderových (LGBTQ+) menšin. Politkorektností a rovnostářskou legislativou umlčovaná a zastrašovaná většina snad dříve nebo později nové politické náboženství odmítne, nařčení z transfobie, vrozeného bělošského rasismu a vymáhání souhlasu, že neexistují podstatné rozdíly mezi muži a ženami, nejsou dlouhodobě udržitelné.
Ta druhá ideologie, jež také nalezla domov v Evropské unii, bude mít ekonomický dopad. Poprvé od svého založení má Unie v programu zchudnutí Evropanů, dokonce se tím ani netají. Podle týdeníku The Economist, který cituje nadšené eurokraty, není „Zelený úděl” nic menšího než bolestivá revoluce, která zásadně změní životní styl Evropanů, zajistí EU místo ve světě (zřejmě čestné) a účel na jednu generaci.
Proč potřebujeme další úděl? Doposud se eurokrati tvářili, že všechno, co činí, zvyšuje prosperitu Evropy. Společná měna měla snížit transakční náklady fluktuačních národních měn i riziko investic, což se sice podařilo, ale jižním státům Unie způsobila a dosud působí astronomické škody. Společný trh také přinesl zpočátku velké výhody, neustálou integrací a byrokratizací už ale dlouho ztrácí dynamiku a podíl EU na hospodářství světa se stále snižuje. A tak si může EU přičíst k dobru nanejvýš stejný tarif za telefonní volání.
Avšak energeticko-klimatická revoluce, kterou minulý týden u nás propagoval místopředseda Unie Frans Timmermans, je z hospodářského hlediska opravdu šílená a nákladná cesta nikam, ú-topos, jak neuskutečnitelnou utopii nazývali staří Řekové. Přestavět rozvodnou síť, nahradit plynové kotle a sporáky, vyrobit zelenou elektřinu pro všechna vozidla se podařit prostě nemůže.
Profesor energetických strojů Jan Macek (ČVUT), říká, že jen noční nabíjení 20 milionů aut by znamenalo výkon čtyř a půl Temelínů. Na něco takového obnovitelná energie nestačí. A tak se budou zdaňovat fosilní paliva, zakážou se spalovací motory (2035), zdraží se vytápění budov a povolenky na uhlík. A zejména cement a ocel. Bydlení pro mladou generaci bude ještě nedostupnější než dnes. Agroprůmysl má být bio a maso drahé. Zavede se uhlíkové clo, to aby náš průmysl prodražených ekologických produktů nezkolaboval. Už nyní si na protekcionismus stěžuje Indie a Austrálie.
Vzhledem k nedostatku vzácných i méně vzácných kovů do baterií bude výroba elektrických aut stále nákladnější. Jeden anglický inženýr vypočítal veškeré náklady na nedostižnou elektrifikaci domácností a aut a nechápavě poznamenal, že drastické snížení životní úrovně nedává smysl, vždyť Británie vypouští pouze jedno procento světových emisí. Zřejmě nepochopil, že puritáni zeleného údělu hodlají především snížit spotřebu, neřestný konzum a svobodný životní styl Evropanů. Kdyby opravdu věřili, že se za dvacet let upečeme, tak by propagovali jaderné elektrárny. Kdyby se jim jejich křížové tažení podařilo, budou tak jako před sto lety auta, maso a dovolená u moře jen pro bohaté.