Po dvou měsících zase u „kozlíků“
Konečně se nehlásí večerní bouřky a tak se rozhodnu věnovat jedno odpoledne a následné ráno šoulačce za zvěří do Jeseníků.
Slunce je ještě docela vysoko a já šlapu po kdysi snad loveckém chodníčku, zaříznutém ve strmém svahu. V tuhle dobu doufám, že narazím na vysokou, stoupající kamsi nahoru za večerní paší, do rozvolněných smrčin s množstvím dobré horské trávy.
Dá se jít docela potichu, ale říkám si, že mám ještě čas vytáhnout foťák, že počkám až hlouběji do lesů. Tohle si říkám skoro pokaždé a pokaždé mě to vytrestá. A taky že jo. Přejdu mladý hustý smrček a koutkem oka vlevo zahlédnu rezavou skvrnu. Velkou! Jeden pohled a vidím jelínka při pastvě, snad na třicet metrů.
Ztuhnu jak Lotova žena, vítr dobrý, jelen o mně neví. Ale co včil? Mám se pohnout? Musím se dřepnout, sundat batoh z hřbetu, vyndat foťák a začít cosi fotit. Využil jsem několika vteřin, kdy měl jelen hlavu za borůvčím, honem do kleku, nespouštím jelena z očí a přitom vybaluji foťák. Uf, povedlo se, jelen je v klidu.
Pomalu zvedám foťák s teleobjektivem a fotím, ohnisko musím stáhnout na 150, nevešel by se. Po chvíli jelínek zaregistruje cvakání závěrky, zvedne hlavu a chvíli se na mě dívá. Pak se pro jistotu otočí bokem a volným krokem zajde do smrčí. Jsem rád, že byl úplně v klidu, to mě pokaždé potěší.
Pokračuji dál po stezce, nic dalšího v lese nepotkávám a tak se dostávám do kamzičího rejdiště. Ale jak to dál dopadlo s kamzíky, napíšu při dalším „vstupu“ :-).
Slunce se kloní k západu, v tuto chvíli je sem tam skryto za mraky, ale postupně se vyjasňuje a nejspíš bude i krásný západ.
Je čas se vrátit. Cestou ještě pár krajinářských fotek, pak zase cesta zpět stejným chodníkem. Slunce je už těsně nad vršky kopců, je nádherně sytě oranžové a nasvícené stromy ve svahu jsou v jednom ohni. Úžasné, paráda, krása … a stop! Kousek přede mnou se pase jelen! A opět o mně neví! Jen podmínky jsou horší, musím fotit na vyšší iso a časy okolo 1/30, kdo ví, co z toho bude. Jelen se chvíli pase, podrbe se, otočí, zase se pase … pak zahlédne jakých hrbol na stezce a zpozorní, sem tam přežvýkne, opět se věnuje trávě a pak volně schází dolů svahem.
Tak dvě taková setkání za večer, to se mi často nestává!
Za chvíli vidím dalšího jelen, mladého, ale ten odbíhá dřív, než jsem mohl reagovat. Nu což, i tak to bylo fajn focení a prima adrenalin.
Okolo deváté večer pilně sleduji oblohu, mají být docela pěkné Perseidy a já se na ně chystám. Fajn, první hvězdy jsou vidět, pak další a další, je to nadějné! V deset večer si nacházím místo s výhledem na severní oblohu, stativ, foťák, širokáč a jsem připraven. Zkusmo několikrát exponuji, aby byly dobře vidět hvězdy a pak již fotím na dlouhý čas 30″. Ale safraaaaa, co tohle je?? Hvězdy blednou, sem tam už nejsou vidět … no jo, natahují se sice řídké, ale přeci jen mraky. Je po focení. Teprve při kontrole fotek na displeji si všímám, že jsem celou JEDNU perseidu ulovil :-). Tož s porovnáním fotek kdesi zveřejněných je to k smíchu, ale mám ji!
Autor: Jan Moučka Zdroj: https://www.moucka.cz/