Zelená agenda a plán na zhroucení světové průmyslové ekonomiky

Ceny energie ze všech konvenčních zdrojů celosvětově prudce rostou. Zdaleka nejde o náhodu, ale o dobře promyšlený plán na zhroucení průmyslové světové ekonomiky, která již byla dramaticky oslabena téměř dvěma lety absurdních karanténních a souvisejících opatření.

Jsme svědky exploze cen klíčových energií, jako je ropa, uhlí a nyní zejména zemní plyn. Od energetických šoků ze 70. let se liší tím, že tentokrát se vyvíjí tak, že svět korporátních investic s využitím podvodného modelu zelených investic ESG neinvestuje do budoucí ropy, plynu a uhlí, přičemž vlády zemí OECD prosazují strašlivě neefektivní a nespolehlivé solární a větrné elektrárny, které zajistí kolaps průmyslové společnosti možná již v příštích měsících. Pokud nedojde k dramatickému přehodnocení, EU a další průmyslové ekonomiky vědomě páchají hospodářskou sebevraždu.

Ještě před několika lety bylo považováno za samozřejmé, že zajištění hojnosti, spolehlivosti, účinnosti a cenové dostupnosti energie určuje ekonomiku. Bez účinné energie nelze vyrábět ocel, beton, těžit suroviny ani jiné věci, které podporují naše moderní ekonomiky. V posledních měsících se světová cena uhlí pro výrobu energie zdvojnásobila. Cena zemního plynu vzrostla téměř o 500 %. Cena ropy míří k 90 dolarům za barel, což je nejvyšší hodnota za posledních sedm let. To je plánovaný důsledek toho, čemu se někdy říká davoský velký reset nebo šílenství Zelené agendy s nulovými emisemi oxidu uhličitého.

Zhruba před dvaceti lety začala Evropa výrazně přecházet na nesprávně nazývané obnovitelné zdroje nebo zelenou energii, především solární a větrnou. Německo, srdce průmyslu EU, vedlo tuto transformaci díky špatně koncipovanému projektu Energiewende bývalé kancléřky Merkelové, v jehož rámci budou v roce 2022 uzavřeny poslední německé jaderné elektrárny a uhelné elektrárny jsou rychle odstavovány. To vše se nyní střetlo s realitou, že zelená energie není vůbec schopna řešit zásadní výpadky dodávek. Krize byla zcela předvídatelná.

Zelená kuřata se vracejí domů

S rozsáhlými kradmými výlukami průmyslu a cestování v roce 2020 spotřeba zemního plynu v EU dramaticky poklesla. Největší dodavatel plynu do EU, ruský Gazprom, v zájmu uspořádaného dlouhodobého trhu, dle požadavků EU snížil své dodávky na trh EU, a to i se ztrátou. Neobvykle mírná zima 2019-2020 umožnila, aby zásoby plynu v EU dosáhly maxima. Dlouhá zima v roce 2020-2021 to téměř vymazala.

Navzdory tvrzení politiků EU Gazprom nehraje s EU žádnou politiku, aby si vynutil schválení svého nového plynovodu NordStream 2 do Německa. Když se v prvním pololetí roku 2021 obnovila poptávka v EU, Gazprom spěchal, aby ji uspokojil a dokonce překročil rekordní úroveň roku 2019, a to i na úkor doplňování ruských zásobníků plynu pro nadcházející zimu.

Vzhledem k tomu, že EU se nyní pevně zavázala k programu zelené energie „Fit for 55“ a výslovně odmítá zemní plyn jako dlouhodobou variantu a zároveň zabíjí uhlí a jadernou energii, ukázala se nekompetentnost klimatických modelů think-tanků, které zdůvodňovaly stoprocentní elektrickou společnost bez CO2 do roku 2050.

Protože finanční investoři na Wall Street a v Londýně viděli v programu zelené energie výhodu obrovských zisků a ve spolupráci se Světovým ekonomickým fórem v Davosu prosazovali směšný model investování ESG, konvenční ropné, plynárenské a uhelné společnosti neinvestují zisky do rozšíření výroby. V roce 2020 klesly celosvětové výdaje na ropu, plyn a uhlí odhadem o 1 bilion dolarů. To se už nevrátí.

Vzhledem k tomu, že společnost BlackRock a další investoři téměř bojkotují ExxonMobil a další energetické společnosti ve prospěch „udržitelné“ energie, vyvolaly vyhlídky na mimořádně chladnou a dlouhou zimu v Evropě a rekordní nedostatek větru v severním Německu na začátku září panické nákupy plynu na světových trzích LNG.

Problémem bylo, že doplnění zásob přišlo příliš pozdě, protože většina dostupného LNG z USA, Kataru a dalších zdrojů, který by byl normálně k dispozici, již byla prodána do Číny, kde stejně zmatená energetická politika, včetně politického zákazu australského uhlí, vedla k uzavírání elektráren a nedávnému vládnímu nařízení zajistit plyn a uhlí „za každou cenu“. Katar, američtí vývozci LNG a další se vrhli na Asii a nechali EU doslova na holičkách.

Deregulace energetiky

Jen málokdo chápe, jak jsou dnešní trhy se zelenou energií zmanipulované ve prospěch spekulantů, jako jsou hedgeové fondy nebo investoři jako BlackRock nebo Deutsche Bank a jak jsou penalizováni spotřebitelé energie. Hlavní ceny zemního plynu obchodovaného v Evropě, nizozemský futures kontrakt TTF, prodává londýnská burza ICE. Spekuluje o tom, jaké budou budoucí velkoobchodní ceny zemního plynu v EU za jeden, dva nebo tři měsíce. Za ICE stojí mimo jiné banky Goldman Sachs, Morgan Stanley, Deutsche Bank a Société Générale. Na trhu se obchoduje s tzv. futures kontrakty nebo deriváty na zemní plyn.

Banky nebo jiné subjekty mohou spekulovat za haléře a když se objevily zprávy o tom, jak nízké jsou zásoby plynu v EU pro nadcházející zimu, finanční žraloci se rozjeli. Začátkem října vyletěly ceny futures na nizozemský plyn TTF během pouhých několika dní o nevídaných 300 %. Od února je to ještě mnohem horší, protože standardní náklad LNG o objemu 3,4 bilionu BTU (britských termálních jednotek) nyní stojí 100-120 milionů dolarů, zatímco na konci února byla jeho cena nižší než 20 milionů dolarů. To je nárůst o 500-600 % za sedm měsíců.

Črtěte na tomto webu: Jsme na cestě k totalitě – plus videa

Základní problém spočívá v tom, že na rozdíl od většiny poválečného období byly od politické podpory nespolehlivých a drahých solárních a větrných „obnovitelných zdrojů“ v EU i jinde (např. v Texasu, únor 2021) trhy s elektřinou a jejich ceny záměrně deregulovány, aby se podpořily zelené alternativy a vytlačily plyn a uhlí s pochybným argumentem, že jejich emise CO2 ohrožují budoucnost lidstva, pokud se do roku 2050 nesníží na nulu.

Ceny, které hradí konečný spotřebitel, stanovují dodavatelé energie, kteří v rámci konkurenčních podmínek integrují různé náklady. Ďábelský způsob výpočtu nákladů na elektřinu v EU, který má údajně podpořit neefektivní solární a větrnou energii a odradit konvenční zdroje, spočívá v tom, že, jak uvedl francouzský energetický analytik Antonio Haya, „nejdražší elektrárna z těch, které jsou potřebné k pokrytí poptávky (marginální elektrárna), určuje cenu za každou hodinu výroby pro všechny výrobu odpovídající v aukci„. Dnešní cena zemního plynu tedy určuje cenu i v případě elektřiny z vodních elektráren v podstatě s nulovými náklady. Vzhledem k prudce rostoucí ceně zemního plynu to určuje náklady na elektřinu v EU. Jde o ďábelskou cenovou architekturu, která prospívá spekulantům a ničí spotřebitele, včetně domácností a průmyslu.

Zásadní přitěžující příčinou nedávného nedostatku hojných zásob uhlí, plynu a ropy je rozhodnutí společnosti BlackRock a dalších globálních peněžních trustů odklonit investice od ropy, plynu nebo uhlí – což jsou naprosto bezpečné a nezbytné zdroje energie – a přejít k budování hrubě neefektivních a nespolehlivých solárních nebo větrných elektráren. Říkají tomu ESG investování. Je to nejnovější běsnění na Wall Street a dalších světových finančních trzích od chvíle, kdy se generální ředitel společnosti BlackRock Larry Fink stal v roce 2019 členem správní rady Světového ekonomického fóra Klause Schwaba. Založili přední ESG certifikační společnosti, které udělují „politicky korektní“ hodnocení ESG akciovým společnostem a trestají ty, které se mu nepodřídí. Příval investic do ESG vydělal Wall Street a jejím přátelům miliardy. Zabrzdil také budoucí rozvoj těžby ropy, uhlí nebo zemního plynu pro většinu světa.

Německá nemoc

Německo, kdysi vlajková loď průmyslu EU, je nyní po 20 letech bláznivých investic do solární a větrné energie obětí něčeho, co můžeme nazvat německou nemocí. Stejně jako ekonomická holandská nemoc mají vynucené investice do zelené energie za následek nedostatek spolehlivé a cenově dostupné energie. To vše pro neprokázané tvrzení IPCC, zvýšení teploty o 1,5 °C, které má ukončit naši civilizaci do roku 2050, pokud se nám nepodaří dosáhnout nulových emisí uhlíku.

V zájmu prosazování programu EU v oblasti zelené energie začíná jedna země za druhou, až na několik výjimek, likvidovat ropu, plyn, uhlí a dokonce i jadernou energii. Poslední zbývající jaderné elektrárny v Německu budou příští rok definitivně uzavřeny. Nové uhelné elektrárny s nejmodernějšími čističkami odpadních vod jsou vyřazovány ještě před zahájením provozu.

Německý případ je ještě absurdnější.

V roce 2011 vláda Angely Merkelové převzala energetický model vypracovaný Martinem Faulstichem a Státním poradním sborem pro životní prostředí (SRU), který tvrdil, že Německo může do roku 2050 dosáhnout 100% výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Tvrdili, že nebude nutné delší využívání jaderné energie ani výstavba uhelných elektráren se zachycováním a ukládáním uhlíku (CCS). Tím se zrodila katastrofická Energiewende kancléřky Merkelové. Studie tvrdila, že bude fungovat, protože Německo může smluvně nakupovat přebytečnou vodní energii bez CO2 z Norska a Švédska.

V současné době, kdy je extrémní sucho a bylo horké léto, jsou zásoby vodní energie ve Švédsku a Norsku na začátku zimy nebezpečně nízké a dosahují pouze 52 % kapacity. To znamená, že elektrické kabely do Dánska, Německa a nyní i do Spojeného království jsou v ohrožení. A aby toho nebylo málo, Švédsko je připraveno na odstavení vlastních jaderných elektráren které mu dodávají 40 % elektřiny. A Francie diskutuje o omezení až jedné třetiny svých jaderných elektráren, což znamená, že zdroj pro Německo také nebude jistý.

Již k 1. lednu 2021 bylo kvůli vládou nařízenému ukončení výroby elektřiny z uhlí v Německu odstaveno 11 uhelných elektráren o celkovém výkonu 4,7 GW. Trvalo to pouze 8 dní, kdy muselo být několik uhelných elektráren znovu připojeno k síti kvůli dlouhotrvajícímu období slabého větru. V roce 2022 bude uzavřena poslední německá jaderná elektrárna a další uhelné elektrárny budou trvale uzavřeny, vše pro zelenou nirvánu. V roce 2002 byla německá jaderná energetika zdrojem 31 % výkonu, bezemisní elektrické energie.

Pokud jde o větrnou energii, která v Německu doplňuje deficit, v roce 2022 bude demontováno přibližně 6 000 větrných turbín s instalovaným výkonem 16 GW v důsledku vypršení dotací na výkup starších turbín. Tempo povolování nových větrných elektráren je blokováno rostoucí občanskou vzpourou a právními námitkami proti hlučnosti a dalším faktorům. Dochází ke katastrofě, které se lze jen těžce vyhnout.

Reakcí Evropské komise v Bruselu, místo aby přiznala do očí bijící nedostatky ve svém programu zelené energie, bylo její zdvojnásobení, jako by problémem byl zemní plyn a uhlí. Klimatický car EU Franz Timmermans absurdně prohlásil: „Kdybychom měli zelenou dohodu o pět let dříve, nebyli bychom v této situaci, protože pak bychom byli méně závislí na fosilních palivech a zemním plynu.“

Pokud bude EU pokračovat v této sebevražedné agendě, ocitne se za pár let v deindustrializované pustině. Problémem není plyn, uhlí ani jaderná energie. Je jím neefektivní zelená energie ze slunce a větru, která nikdy nebude schopna nabídnout stabilní a spolehlivý zdroj energie.

Zelená energetická agenda vlád EU, USA a dalších zemí spolu s investováním do ESG, které se prosazuje v Davosu, jen zaručí, že v budoucnu bude ještě méně plynu, uhlí nebo jádra, na které se bude možné spolehnout, až přestane foukat vítr, bude sucho ve vodních elektrárnách nebo nedostatek slunečního svitu.

Člověk nemusí být zrovna raketový vědec, aby si uvědomil, že tohle je cesta do hospodářské zkázy. Ale to je ve skutečnosti cílem „udržitelné“ spotřeby energie OSN 2030 nebo Velkého resetu v Davosu: masivní redukce populace. My lidé jsme žáby, které se pomalu vaří. A nyní mocní opravdu přitápějí.

Autor: F. William Engdahl, 12. října 2021

Zdroj: https://www.topcz.net/