Ne všechno ruské je špatné.
V tomto těžkém čase se již delší dobu snažím uvolnit myšlenky ze sevření strachu a obav co bude, když nebude na světě klid zbraní. Úmyslně se vyhýbám zmínce o zemi konkrétní a současně těžce zkoušené. Vždycky mně vadily války a lidské ztráty kdekoliv na Zemi. Vyhrazoval jsem se proti nim, padni, komu padni! Ne tak všichni veřejní činitelé. O to více mne dnes silně mrazí z jejich odpudivého vztahu ke všemu ruskému.
Je správné, že jsme jednotní v názoru na agresora a viníka, ale proč se náš odpor spojuje se vším z jeho země? Vadí nám ruská zmrzlina, ruská banka, ruský dirigent, ruští sportovci, dokonce ruské děti ve třídě, Ruská ulice, ruské spotřební zboží… a na vlnách hysterie nám unikají souvislosti. Nikdo by neměl nést následky jen proto, že přísluší ke stejné rodině. Tušíme, že v šedi velkého světa se už šikují dodavatelé, za jejichž náhražky za vše ruské tvrdě zaplatíme?
Obracím proto svoji mysl k věcem prostším a méně složitým. Celý život mne provází fotoaparáty a své oblíbené souputníky, ony oddané a tiché miláčky, s jejichž umělohmotnými a z části kovově chladnými těly jsem se mnohokrát tak rád mazlil, mám uloženy na čestném místě své pracovny.
Stařičkou dvouokou zrcadlovku značky „Ljubitěl“ na dávno zapomenuté svitkové filmy mně věnoval můj tatínek, který ji zakoupil pro pořizování snímků mých prvních krůčků, dětských radostí i úspěchů, stejně jako mých sourozenců. Učil mne na ní základům fotografování. O pár let mladší „Flexaret automat“ je prvním fotoaparátem, který jsem si koupil za svou pílí vydělané peníze. Jeho těžké tělo a skřehotavý zvuk uzávěrky, doprovázející vznik snímku nebo ruční převíjení filmu, si vybavuji stále.
Vedle stojící jeho starší bratr stejného jména s převíjecí pákou po pravé straně těla byl mého tchána. Svou zálibu v uchovávání přítomnosti pro budoucnost na celuloidový filmový pás jsem zdokonaloval na malé, lehounké, velmi skladné a pohotové kameře „Canonet 28“. Robustnější a těžší kovová „Praktika PLC3“ byla darem rodičů k úspěšnému ukončení vysokoškolských studií. Ukryta pod vojenskou blůzou mne provázela na absolventské služební misi v prostředí, kde fotografování bylo přísně zakázáno. Ale znáte to, zakázané ovoce nejvíce chutná.
V době prvního zaměstnání ji na dlouhá léta vystřídala černá skříňka kamery „Praktica elektronic BMS“ a mnohem později šedivá, neobvykle tvarovaná tvář „Olympusu IS-100“ a po něm kvalitní téměř profi přístroj „Olympus IS-3000“. Nejmladšími milenkami v mé sbírce jsou moderní digitální přístroje značky „Canon“. Z posledních dvou desetiletí EOS, EOS 650D, EOS 800D. Krásné přístroje, plné vzpomínek.
A tu, když mně hlavou probleskne aktuálně příhodný nápad, rázně ho odmítám. Vyhodit oblíbenou ruskou kameru „Ljubitěl“ by byl hřích! Podobně jako mnoho jiných věci značky Made in Rossia za válku nemůže.
Autor textu a foto: František Synek
