Milan Furik: 7. místo je po sportovní stránce neúspěch, ale…

Trenér fotbalistů Jiskry Rýmařov letos dovedl svůj tým ke konečné 7. příčce. Příčinu letošního horšího umístění vidí ve velkém počtu zranění, s nimiž se tým po celé jaro musel potýkat. Zároveň jej však  mrzelo, jak jeho hráči nezvládli zápasy s papírově slabšími soupeři.

Od posledního zápasu již pár dnů uteklo. Jak s určitým odstupem hodnotíte právě skončený ročník?

„Byla to sezona, jakou jsem ještě nezažil. A to z různých problémů. Po dvou ročnících, které se kvůli covidu nedohrály, přestávka byla dlouhá, tak je pravda, že tato sezona byla celkově rozpačitá. Už na úvod jsem měl obavy, jak to vše bude po restartu fungovat. Z našeho pohledu byla odlišná. My v Rýmařově jsme mívali vždy horší podzim. Tentokrát byl v takové sinusoidě. Chvíli se nám dařilo, pak zase ne, nakonec zase ano. Ale vždy jsme mívali lepší jaro, což se tentokrát po hodně dlouhé době nepodařilo. Hned v prvním utkání došlo ke zranění Pavla Jeřábka. Přiznám se, že jsem to tak černě neviděl, nakonec nám ale Pavel chyběl prakticky celý rok. Postupem času se na tohle nabalovaly další zranění, které ale již byly vážné. Od toho se odvíjel i výkon na hřišti. Takže i proto jsme tentokrát neměli silné jaro. Vzpomeňme si třeba na rok 2016/17, kdy jsme jarem prolétli a postoupili do 3. ligy. Letos tohle zopakoval Bohumín, který se nenápadně během jara sunul tabulkou nahoru až na 2. místo. My jsme letos měli opačný trend. Naštěstí ten bodový zisk není ve finále tak špatný. I přes horší formu jsme nemuseli mít obavy o záchranu. Závěr sezony byl o tom, že jsme vždy museli nějak látat sestavu. I když si myslím, že tyhle peripetie nás budou provázet asi častěji.“

Konečné 7. místo berete jako neúspěch?

„Po sportovní stránce je 7. místo rozhodně zklamáním. Po většinu sezony jsme se pohybovali kolem 3., 4. místa. Před Havířovem jsem říkal, že bych chtěl skončit na bedně. Stále si myslím, že to byl reálný cíl. Bohužel ale závěr ročníku nás odsunul dozadu. Poslední tři zápasy byly odehrány v křeči. Rozhodně se nedá hovořit o nějaké spokojenosti.“

Hovořil jste o velkém počtu zranění. Nemáte pocit, že byste něco podcenili v zimní přípravě?

„Myslím si, že jsme nic nepodcenili. Právě naopak. Letos jsme do přípravy zapojili hodně silových cvičení. Jeden den v týdnu jsme vždy trávili v tělocvičně, což se na této úrovni u mužů již moc nevidí. Do tréninkového procesu se zapojila Kamila Franková. Kluci toho za tu hodinu v tělocvičně měli fakt dost. Čili myslím, že v tomhle směru jsme udělali dost. Samozřejmě jsem přemýšlel o tom, zda jsem někde v přípravě neudělal chybu. Bohužel, zde to bude asi dané tím, že někteří hráči jsou již ve starším věku. Když si vezmeme ta zranění, většinou k nim nedošlo při nějakém ostrém souboji, ale vesměs šlo o běžné pohyby.“

Naleznete na této sezoně nějaká pozitiva?

„Pozitiva samozřejmě jsou. I přes to, že se nám výsledkově nedařilo dle představ, tak mužstvo neskutečně drželo při sobě. Navzdory velkému počtu zranění se dokázalo vždy semknout a třeba i porážet silné soupeře. Náš tým je zdravý duchem. Má velkou sílu a potenciál. Tohle je o nás známo. A když někam jedeme, navzdory tomu, že nás kosí zranění, tak Rýmařov má pořád velké jméno, které u soupeřů budí respekt. Nám ale opravdu v jednu dobu vypadli čtyři klíčoví hráči. Prakticky se nám rozpadla osa týmu. Jedno, dvě jména mínus, s tím bychom se ještě vyrovnali. Ale čtyři, to už bylo moc.“

Hodně herního času kvůli zraněním dostávali dorostenci. Jak jste byl s nimi spokojen?

„Vše špatné je k něčemu dobré. Dorostenci dostali více prostoru. Na druhou stranu i zde jsme měli poměrně svázané ruce. V krajském přeboru totiž devatenáctka i sedmnáctka bojovala o postup do divize, čili jsme je nechtěli nějak oslabovat. Z jejich strany zde byly někdy lepší, někdy horší výkony. Je jasné, že zapojit se z dorosteneckého krajského přeboru do divize mužů je hodně náročné. Ale naši dorostenci ukázali, že jsou schopni ten přechod zvládnout. Ukázali potenciál, ale potřebují ještě nabrat zkušenosti. Ty by právě měli získávat v následujících letech od našich zkušených borců. Nebojím se o budoucnost rýmařovského fotbalu. Akorát na této úrovni není jednoduché držet neustále vysokou úroveň. Je třeba čas. Některé ročníky nebyly tak silné, ale zrovna nyní, kdy naše devatenáctka i sedmnáctka skončily ve svých soutěžích na výborném 2. místě, to je známka určité jistoty do dalších let. Kluci hlavně musí vědět, že se tu s nimi v budoucnu počítá. Je třeba držet vztah mezi muži a dorostenci.“

Které utkání na jaře bylo z vašeho pohledu nejpovedenější?

„Jedna věc je výsledek, druhá věc je předvedená hra. Složitý zápas byl třeba proti Bílovci, který jsme již odehráli v nějak osekané sestavě. Velice se mi líbil domácí zápas proti Novému Jičínu. Očekával jsem nesmírně obtížné utkání, v některých pasážích však kluci soupeři prakticky nepůjčili balón. Na jaře jsme se zezačátku nějak sehrávali. V Bohumíně remíza, ve Frenštátu jsme prohráli 0:3, i když tam si myslím, že jsme herně nepropadli tak, jak vypadá výsledek. Ale to jsem hodně odbočil. Myslím si, že náš nejpovedenější zápas letos, a pro kluky to byla ve finále velká odměna za výkon, byl ten, který jsme na počátku května sehráli ve Vítkovicích. Tam jsme to zvládli výsledkově i herně. Povedlo se nám otočit z nepříznivě se vyvíjejícího duelu. Soupeř měl velkou kvalitu. Soupeř si myslel na postup. A my jsme jim tam dali čtyři branky.“

A naopak? Jaký zápas vám nevyšel?

„Tady bude stejná odpověď, jako na podzim. Nevím proč, ale letos nám nevyšel ani jeden zápas proti Bruntálu. Ani jeden ze zápasů neměl takový náboj, jaký bych očekával. Poslední dva zápasy byly celkově špatné. Proti Opavě to byla velká křeč. A nelíbilo se mi ani utkání proti Heřmanicím, které přijely do Rýmařova předem odevzdané. My však zápasy se soupeři ze spodku neumíme. Výkony v těchto utkáních mě neuspokojily. Ale nejhorší byl zápas proti Bruntálu. To jsme se vůbec nedostali do hry.“

Přestávka je relativně krátká. Jaké úkoly vás nyní čekají?

„Úkol je jasný. Máme hodně zraněných hráčů, a je otázka, jak budou na začátek přípravy nachystáni. Pavel Jeřábek byl měl být zcela fit, ale u něj je to o aktuálním rozpoložení a pocitu. Otazník visí nad Jirkou, což je asi největší rébus. Ale problém? Ten máme v obraně. Musíme ji znovu seskupit. Vyřazení Honzy Kolíska a odchod Michala Procházky, s nímž jsem absolutně nepočítal, je to zásadní, s čím se musíme vyrovnat. Musíme najít nějaké varianty. Ale času není moc. Protože přípravu začínáme 11. července, to je za 14 dnů. Střetneme se v ní se Zábřehem na Moravě a Hájem ve Slezsku. Generálkou pak bude naše utkání předkola MOL Cupu, tam si ale musíme ještě počkat na to, zda se potkáme s Dolany, nebo Šternberkem.“

Autor: Tomáš Lašák. Foto: Kamil Furik

Zdroj: https://www.jiskrarymarov.com/