Rozvojové Česko a kapitalistická Čína

Po dvou týdnech turistického putování po Číně ze mě jistě není sinolog ani společensko-vědní odborník, leč otevřené oči jsem měl a mozek v hlavě mi zaplaťpámbu také ještě stále funguje. Ono někdy fakt stačí se jen dívat a pak trochu přemýšlet.

Výměna rolí

V Číně už dnes zcela jistě nenarazíte na fanatiky, kteří v šedivých uniformách, čepicích s rudou hvězdou a s rudými knížkami Maových citátů nad hlavami vyřvávají svoji jedinou pravdu. Na takové totalitní týpky dnes ovšem zcela jistě narazíte na amerických a západoevropských univerzitách, kde již dávno zvítězily zločinná politická korektnost, přiblblý feminismus, klimatické šílenství, pomatený genderismus i jiné společenskovědní úchylky.

A propos, vzpomínáte na válečnickou rétoriku našich někdejších rudých soudruhů? Kterak nás imperialistický Západ ohrožuje? A jakou že jsme hrází míru a socialismu? A že vymoženosti socialismu ubráníme? Zatímco naši rudí soudruzi ideologicky žvanili, na starém Západě budovali, stavěli a vyvíjeli se.

Vlastně se nic nezměnilo. Dnes se ovšem závratným tempem vyvíjí Čína a podobné země, zatímco naši politici jen žvaní. Západoevropští i naši modří soudruzi dnes ovšem pěstičkami hrozí na opačnou stranu. Imperialistům z Východu nedáme šanci a vymoženosti liberální demokracie (co není ani liberální, ani demokracie) ubráníme! Co na tom, že imperialisté z Východu, ruští i čínští, mají dost svých vlastních budovatelských starostí a nikam na Západ se nehrnou, natož vojensky. Jistě, obchodovat chtějí. Je na tom něco špatně?

Svoboda, tak jak ji chápeme my, v Číně samozřejmě není a nikdy nebude. Ta země má jinou historii, jinou tradici, je tam jiná poptávka, jiné zvyklosti. My stále žijeme v představě, že jsme pupek světa, ke kterému všichni vzhlížejí a který budou všichni následovat, ale ono už to dávno neplatí. A propos, je skutečná svoboda u nás? Nenalháváme si něco?

„Sto let za opicema“

Když vystoupíte v Šanghaji na letišti, můžete jet do města klasicky taxíkem, autobusem, metrem… anebo Maglevem. To je těžká vychytávka. Maglev je rychlovlak na principu magnetické levitace. On vlastně nejede, ale letí. Umí až 460 km za hodinu. Necelých 50 kilometrů dává za 7 minut. Vlastně je to taková zbytečnost. Vždyť je to úplně šumafuk, jestli z letiště budete ve městě za sedm minut, anebo třeba za patnáct. Jako vizitka a výkladní skříň to ovšem funguje dokonale.

A teď si vedle toho třeba představme naši už 30 let hubou stavěnou, leč stále neexistující rychlodráhu na ruzyňské letiště a rázem se můžeme vrátit zpátky na zem. Z tohoto pohledu jsme dnes nikoli socialistickou, nikoli kapitalistickou, nýbrž zoufale rozvojovou zemí.

Ano, neposlouchá se to dobře, ale ve srovnání s oním impozantním technologickým a infrastrukturním skokem, který Čína i jiné asijské země za poslední desetiletí udělaly, jsme dnes „sto let za opicema“. Nabízí se třeba srovnání železničních sítí. Zatímco v Číně vybudovali supermoderní síť, po které vlaky 21. století běžně jezdí rychlostí 300 km/h, a nová moderní nádraží připomínají spíše letištní terminály, naše železnice a celá její infrastruktura stále mnohdy připomíná spíše vylepšený skanzen ze století devatenáctého.

Země je kulatá

Ale to nikterak nebrání našim politikům, pisálkům hlavního proudu a jiným režimním přicmrdávačům, aby Čínu povýšeně mistrovali a téměř nikdy, když o ní hovoří či píší, neopomenuli připojit přídomek komunistická. Je to poněkud dementní a propagandistické, protože to by pak museli pokaždé zrcadlově říkat třeba kapitalistické Spojené státy či katolický Vatikán, což samozřejmě nedělají, neboť by to bylo idiotské. Stejně jako je idiotské tohle jejich nálepkování Číny.

Prostě: Komunistická Čína! Jenže i to je vlastně nesmysl. Nějak tu chybí ono společenské vlastnictví výrobních prostředků. Naopak, svoboda podnikání i hromadění majetku má v Číně zelenou. Na všech úrovních. Podnikejte, vydělávejte, do politiky a řízení státu nám ale nemluvte! Ano, v Číně skutečně vládne komunistická strana. Jenže čínští soudruzi nekoukají napravo ani nalevo, jen efektivně a závratným tempem mění svoji zemi. Samozřejmě, že to přináší také problémy. A stejně samozřejmé je, že je se svojí tisíciletou císařskou a konfuciánskou tradicí řeší jinak, než bychom je řešili my. Včetně oněch námi selektivně vytahovaných lidských práv. Proč selektivně? Protože kupříkladu na Čínu děláme ramena, ale o Saúdské Arábii ani nepípneme.

Buďme spravedliví. Čína, stejně jako třeba Rusko, hájí své imperiální zájmy. Jistě, může se nám to nelíbit. Ale liší se tím nějak od jiných světových mocností? Možná, že by bylo lepší, kdybychom si raději zametli před vlastním prahem. Máme vlastní problémy a máme jich víc než dost. Žijeme na kontinentu, jenž tragicky zaostává, ekonomicky i intelektuálně. Žijeme ve společenství, jež vesele páchá civilizační sebevraždu, u čehož starostlivě řeší zákaz plastových uchošťourů.

Jen jsme vytáhli hlavu z moskevské řiti, už ji noříme do bruselské. Uniká nám, že svět se mezitím dost změnil, ba že se tak nějak přepóloval. Nadále bojujeme s komunismem z Východu, ač tam již v té tradiční podobě neexistuje, zatímco socialismus se vším svým totalitním dirigismem a dementní byrokracií se na nás už dávno valí ze Západu, jenž už jaksi není tím, čím kdysi býval, a naopak začíná být přesně tím, před čím jsme před třiceti lety vzali kramle.

Přímo geniálně to vystihl písničkář Pepa Nos v písni Země je kulatá: „Kdo jde pořád doleva, voctne se vpravo, kdo jde pořád doprava, přijde nalevo. Kdo jde pořád na východ, voctne se na západě, kdo jde pořád na západ, přijde na východ.“

Komunismus, nebo kapitalismus?

Zatímco u nás i v EU si můžete být jisti, že zaslepení pitomci tu znovu křísí socialismus, v Číně si na každém kroku můžete klást otázku, zdali tu kapitalisté budují komunismus (varianta „A“), nebo komunisté kapitalismus (varianta „B“). Vzhledem k tomu, že obyčejný Číňan nevstává a neuléhá s myšlenkou na Maovy spisy a rudé komunistické zítřky, nýbrž na to, jak vydělat více peněz, jak zbohatnout, jak si koupit auto a jak se mít lépe, a všechno „západní“ je tu „in“, myslím, že blíž k realitě má varianta „B“. Úplně nejblíž pravdě ale nejspíš bude, že Číňané si to prostě udělají po svém.

Co kdybychom jednou i my nevzhlíželi k žádným obzorům, ani těm východním, ani těm západním. Co kdybychom nevykřikovali, kam patříme či nepatříme, protože od vždycky jsme tam, kde jsme, a jinde nikdy nebudeme. Co kdybychom prostě dělali věci po svém, sebevědomě a efektivně. Opravdu je to nemožné? S hlavou zabořenou v řiti, ať už se nachází na jakékoli straně světa, to ovšem nejde.

Psal pan Petr Štěpánek na FCB